A zase ta injekce
Asi se té noční můry nikdy nezbavím. Už zase je to tady. Ráno mě naložili do auta a šupajdili se mnou k tomu psímu felčarovi s tou odpornou injekcí. Už zase! Jako bych si to sama přivolala, že jsem sem po dlouhé době zase napsala zápisek, že jako žiju, že posledně ta injekce sice nebyla moc OK, ale nebyla rozhodně ani KO. Proč já jen nemlčela? Bodějť bych raději do pacek klávesnici nebrala a nic nepsala! Mohla jsem se tomu vyhnout, mohla jsem si to ušetřit. Tu hrůzu. Ale dobře to dopadlo. Nemusíte se bát, protože naštěstí, kdo s čím zachází, jak říkal jeden klasický pes, ten se v tom naučí chodit. Ten ptáček jeden vykutálený dnes naštěstí neordinoval, jako už jednou kdysi . Místo něj tam byla taková krásná slečna doktorka, co měla hebké packy a krásně mě drbala za uchem. I páničkovi se určitě tuze líbila, protože před ní chodil jako krocan nebo jak se jmenuje takový ten parádivý pták a hovořil děsně inteligentně a spisovně a jakože vtipně. A ta milá slečna doktorka se chcichotala