Madla, můj facebook "přítel"
Celá ta moje hrůza začala na jaře, když se páníčkům narodilo to lidské mrně. Myslela jsem si, že přišel konec světa. Ale šeredně jsem se mýlila. Ještě mě mělo potkat něco děsivějšího. A potkalo. Začátkem podzimu se na mě totiž navalila korunovaná hrůza: strejda soused, ten, co mu ráda lížu čumák, si domů dotáhl takovou mrňavou chlupatou potvoru. Jako bych mu na mazlení nestačila já! Madla. Jak já ji nesnáším! Narušitelka mého klidu. Narušitelka číslo dvě. Pánik měl podivný nápad, že bych si mohla s tou praštěnou Madlenou hrát. To vůbec! Chtěl nám házet můj míček a jakože se o něj budeme přetahovat. Ale to se hošánek dost přepočítal. Je to můj míček, tak jaképak copak, Madlo, nesahej na můj balónek, nebo ti prokousnu tepnu! Stačí že tě cítím na chodbě. A nemysli si, že to nevím: čůráš na schody! Tak. A je to venku, hoho! S takovýma, co neví, co se sluší a patří, se já ze zásady nestýkám. Pánik to naštěstí brzy pochopil (jaká je). A míček schoval (jen pro mě). Ale to jí nest