Madla, můj facebook "přítel"
Celá ta moje hrůza začala na jaře, když se páníčkům narodilo to lidské mrně. Myslela jsem si, že přišel konec světa. Ale šeredně jsem se mýlila. Ještě mě mělo potkat něco děsivějšího. A potkalo.
Začátkem podzimu se na mě totiž navalila korunovaná hrůza: strejda soused, ten, co mu ráda lížu čumák, si domů dotáhl takovou mrňavou chlupatou potvoru. Jako bych mu na mazlení nestačila já!
Madla. Jak já ji nesnáším! Narušitelka mého klidu. Narušitelka číslo dvě.
Pánik měl podivný nápad, že bych si mohla s tou praštěnou Madlenou hrát. To vůbec! Chtěl nám házet můj míček a jakože se o něj budeme přetahovat. Ale to se hošánek dost přepočítal. Je to můj míček, tak jaképak copak, Madlo, nesahej na můj balónek, nebo ti prokousnu tepnu! Stačí že tě cítím na chodbě. A nemysli si, že to nevím: čůráš na schody! Tak. A je to venku, hoho! S takovýma, co neví, co se sluší a patří, se já ze zásady nestýkám.
Pánik to naštěstí brzy pochopil (jaká je). A míček schoval (jen pro mě).
Ale to jí nestačlo. Ta Madla! Furt musí otravovat! Zařídila si účet na facebooku. Podle mě, já ho mám už dlouho, to se ví. Vzhlíží ke mě, jsem jí vzorem, to je v pořádku, ale všechno po mě jako zase dělat nemusí. To jako ne! A kdo ví, kdo jí s tím pomáhal, pochybuju, že by takové nechcitoradějianipojmenovat umělo programovat na internetu, jako já.
A to nebylo všechno: Jednoho dne nevěřícně koukám do monitoru, Madlena si mě chce přidat do přátel, ona! Mě! Tak to asi sežrala nějaké kočičí granule, nebo co. To už je vrchol! Takové štěně pitomé, takový zelenáč zelená, takový sopel nevysmrkaný, taková fuchtle nevycválaná, takový chlupatý tajtrdlík, takový srandovní chuchvalec čehosi. To nemůže mít ze své hlavy, taková drzost, to ji někdo musel navést, nějaký ptáček vykutálený, takhle provokovat.
Ale pánik řekl, vždyť je to naše Madla, vždyť byste si spolu mohli hrát, vždyť je taková roztomilá, vždyť bychom všichni i se sousedem a jeho páničkou a naší páničkou mohli chodit na výlety. Mezinko, co jsi taková? Taková netykavka nafrflaná. Alespoň na tom facebooku bys jí mohla mít ráda, tam se stejně nepíše pravda.
A ještě podobné řeči vedl až vám mě docela uchlácholil a hlavně ty psí piškoty mě teda přesvědčily. Ty byly super, to se musí nechat. A jak tak pánik do mě vytrvale ládoval ty piškoty, já si pod omamným dojmem té kulinářské symfonie chutí pomyslela: ale jo, nakonec má možná i pravdu, takové virtuální přátelství nemůže ničemu ublížit, ani na cti mi neubere a když z toho nějaký ten piškotek kápne i v budoucnu... a taky je to lepší, aby mě strejda soused nepomluvil a kamarádil se se mnou, i když nevím, co na té Madle vidí a nechápu to, ale v lidech se pes nevyzná, určitě Madlu poňoukl on. Jen mé páničce to asi bude fuk, jestli uzavřu s Madlou přátelství, protože ona jediná má rozum, miluje ticho a samotu a sociálním sítím neholduje.
A tak jsem tedy Madle potvrdila facebookovské přátelství. Ale opravdu jen na tom facebooku, Madlo, když tě potkám na schodech, tak tě rozcupuju na cimprcampr, to se rozumí.
A tak stalo se, sama tomu ještě stále nemůžu uvěřit, že se ta pitomá Madla, co ji tak nemám ráda a vlastně ji dočista nesnáším, že se stala mou přítelkyní na facebooku. Jen lituji, že místo toho tlačítka "líbí se mi" tam nenamontovali tlačítko "ty malá čubko, nesnáším tě a jestli tě uvidím uchcávat do mého křoví, setřepu z tebe všechny chlupy". Musím se zeptat pánička, jestli to dokáže nějak přeštelovat, abych tam to tlačíko měla. Ať to probere se sousedem, když to tak spískali a dohodili nás s Madlou k sobě, oni jsou totiž oba takoví zvláštní ajťáci, určitě by to nějak dokázali vykoumat.
Update: pániček se sousedem se vrátili nad ránem z restaurace a na něco skutečně přišli. Moc se mi to sice nezdá a vlastně tomu vůbec nerozumím, přijde mi to takové, jak říkal pániček: paradoxní. To tlačítko "líbí se mi" se prý dá nahradit tlačítkem "nelíbí se mi" úplně jednoduše. Stačí na to tlačítko kliknout, jakože se mi to líbí, i když se mi Madla rozhodně nelíbí. A pak si prý budu moct konečně kliknout na ikonku, že se mi Madla nelíbí. Tak nevím, že by ten facebook byl až tak divný? Počkám raději do zítřka, po té poradě v restauraci pánik poněkud nesrozumitelně breptá. To není samo sebou.
Aby tak byl v noci s Madlenou!
Začátkem podzimu se na mě totiž navalila korunovaná hrůza: strejda soused, ten, co mu ráda lížu čumák, si domů dotáhl takovou mrňavou chlupatou potvoru. Jako bych mu na mazlení nestačila já!
Madla. Jak já ji nesnáším! Narušitelka mého klidu. Narušitelka číslo dvě.
Pánik měl podivný nápad, že bych si mohla s tou praštěnou Madlenou hrát. To vůbec! Chtěl nám házet můj míček a jakože se o něj budeme přetahovat. Ale to se hošánek dost přepočítal. Je to můj míček, tak jaképak copak, Madlo, nesahej na můj balónek, nebo ti prokousnu tepnu! Stačí že tě cítím na chodbě. A nemysli si, že to nevím: čůráš na schody! Tak. A je to venku, hoho! S takovýma, co neví, co se sluší a patří, se já ze zásady nestýkám.
Pánik to naštěstí brzy pochopil (jaká je). A míček schoval (jen pro mě).
Ale to jí nestačlo. Ta Madla! Furt musí otravovat! Zařídila si účet na facebooku. Podle mě, já ho mám už dlouho, to se ví. Vzhlíží ke mě, jsem jí vzorem, to je v pořádku, ale všechno po mě jako zase dělat nemusí. To jako ne! A kdo ví, kdo jí s tím pomáhal, pochybuju, že by takové nechcitoradějianipojmenovat umělo programovat na internetu, jako já.
 |
| Srandovní chuchvalec čehosi |
Ale pánik řekl, vždyť je to naše Madla, vždyť byste si spolu mohli hrát, vždyť je taková roztomilá, vždyť bychom všichni i se sousedem a jeho páničkou a naší páničkou mohli chodit na výlety. Mezinko, co jsi taková? Taková netykavka nafrflaná. Alespoň na tom facebooku bys jí mohla mít ráda, tam se stejně nepíše pravda.
A ještě podobné řeči vedl až vám mě docela uchlácholil a hlavně ty psí piškoty mě teda přesvědčily. Ty byly super, to se musí nechat. A jak tak pánik do mě vytrvale ládoval ty piškoty, já si pod omamným dojmem té kulinářské symfonie chutí pomyslela: ale jo, nakonec má možná i pravdu, takové virtuální přátelství nemůže ničemu ublížit, ani na cti mi neubere a když z toho nějaký ten piškotek kápne i v budoucnu... a taky je to lepší, aby mě strejda soused nepomluvil a kamarádil se se mnou, i když nevím, co na té Madle vidí a nechápu to, ale v lidech se pes nevyzná, určitě Madlu poňoukl on. Jen mé páničce to asi bude fuk, jestli uzavřu s Madlou přátelství, protože ona jediná má rozum, miluje ticho a samotu a sociálním sítím neholduje.
A tak jsem tedy Madle potvrdila facebookovské přátelství. Ale opravdu jen na tom facebooku, Madlo, když tě potkám na schodech, tak tě rozcupuju na cimprcampr, to se rozumí.
A tak stalo se, sama tomu ještě stále nemůžu uvěřit, že se ta pitomá Madla, co ji tak nemám ráda a vlastně ji dočista nesnáším, že se stala mou přítelkyní na facebooku. Jen lituji, že místo toho tlačítka "líbí se mi" tam nenamontovali tlačítko "ty malá čubko, nesnáším tě a jestli tě uvidím uchcávat do mého křoví, setřepu z tebe všechny chlupy". Musím se zeptat pánička, jestli to dokáže nějak přeštelovat, abych tam to tlačíko měla. Ať to probere se sousedem, když to tak spískali a dohodili nás s Madlou k sobě, oni jsou totiž oba takoví zvláštní ajťáci, určitě by to nějak dokázali vykoumat.
Update: pániček se sousedem se vrátili nad ránem z restaurace a na něco skutečně přišli. Moc se mi to sice nezdá a vlastně tomu vůbec nerozumím, přijde mi to takové, jak říkal pániček: paradoxní. To tlačítko "líbí se mi" se prý dá nahradit tlačítkem "nelíbí se mi" úplně jednoduše. Stačí na to tlačítko kliknout, jakože se mi to líbí, i když se mi Madla rozhodně nelíbí. A pak si prý budu moct konečně kliknout na ikonku, že se mi Madla nelíbí. Tak nevím, že by ten facebook byl až tak divný? Počkám raději do zítřka, po té poradě v restauraci pánik poněkud nesrozumitelně breptá. To není samo sebou.
Aby tak byl v noci s Madlenou!
Komentáře