IV. Mezi mezi sezonami
Ještě včera bylo fajně, vysedávala jsem na okně a pozorovala šrumec v ulici. Dneska ale od samého rána prší a je takové to uplakané počasí, co je z toho takový ten divný pocit, jako když se za barákem u mého křoví vychčijou sousedovic dogy. A z ničeho nic se děsivě ochladilo, že by i sibiřský husky překvapením mňoukl. A tak se není co divit, že i mně se z toho pacinky docela třesou. A i ti topenáři z toho musí být nějací tum
pachoví, muselo je to pořádně zaskočit, poněvadž topení je studenější než můj čumák. A já ani ten svůj čumáček nevytáhnu z postele, jsem zakutaná celá do peřin a taky do deky jako ten dinosaurus, co se zakutal do uhelné sloje, když tenkrát začala ta ukrutná zima, jak o tom povídali v televizi.
A sama sebe překvapuji, protože se mi nechce z postele, ani když si můžu zajít k pánikovi pro dobrůtku, a to se mi snad ještě nikdy nestalo, protože kvůli dobrůtkám bych obětovala i leckterý svůj klacík, tak je mám ráda, ale pak přece jen vždycky přivřu oči, aby mi neumrzly, a pro tu sušenku si za pánikem hopsnu. Pánik sedí v kuchyni, ohřívá si packy o hrnek, ve kterém má čaj, který ale určitě vystydl ještě dříve, než si jej z té konvičky nalil, ale on dělá jako že ne, jako že je horký a určitě v něm má rum, protože se potutelně usmívá a říká mi ty můj bernardýnku a pořád mě láduje těmi fajnými sušenkami se slaninou.
Ale při tom taky šustí novinami, u nichž předstírá, že je čte, aby mohl klidně pít ten rum, aby se pánička nepřišla zeptat, proč tak sám sedí v kuchyni.
A to se mi moc nelíbí, protože novinami mě kdysi kárali jako nějakého vykutáleného ptáčka, když jsem si to chtěla odložit pěkně doma pod postel, a nutili mě, abych chodila jako nějaká zvířecí bestie na malou i velkou stranu za barák. A i když už to teď víceméně vždycky odkládám za barákem, když šustí noviny, pořád jsem ostražitá a mám z nich prostě takový divný pocit. Tak se raději zase rychle vracím do pelíšku, sušenka nesušenka. Stejně by mi už určitě další nedal, pánik jeden, raději rum a noviny než Mezince mňamku ...na zahřátí.
A to počasí je dneska prostě takové na kočku, všichni jsou bez nálady, nikomu se nechce nic dělat, ani pánička si dneska nesedla k práci, leží se mnou v posteli, a kdyby pořád nešermovala rukama nad tím notebookem, docela klidně bych spala a nemyslela na tu zimu kolem.
Ale nespím a dívám se s páničkou na fotky z léta. A taky na videa. A vzpomínáme, jak jsme se měly. No, posuďte sami, neměly jsme se královsky?
Sluníčko pražilo, pánička mě drbala a dělala mi manikúru a pánik se nenalejval rumem, ale chodili jsme na zahrádku na jedno na dvě, dostávala jsem vodu do erární misky, honila se s erárními psy a pak jsem pánikovi usnula na klíně a spala jsem pod širým nebem a ze spaní jsem se usmívala, protože byl vlahý večer plný hvězd a veselého zpěvu.
Ale už je asi docela po sezoně. A ta topná ještě nezačala. A přitom ještě včera bylo tak fajně. Tak nějak je to teď všechno mezi.
pachoví, muselo je to pořádně zaskočit, poněvadž topení je studenější než můj čumák. A já ani ten svůj čumáček nevytáhnu z postele, jsem zakutaná celá do peřin a taky do deky jako ten dinosaurus, co se zakutal do uhelné sloje, když tenkrát začala ta ukrutná zima, jak o tom povídali v televizi.A sama sebe překvapuji, protože se mi nechce z postele, ani když si můžu zajít k pánikovi pro dobrůtku, a to se mi snad ještě nikdy nestalo, protože kvůli dobrůtkám bych obětovala i leckterý svůj klacík, tak je mám ráda, ale pak přece jen vždycky přivřu oči, aby mi neumrzly, a pro tu sušenku si za pánikem hopsnu. Pánik sedí v kuchyni, ohřívá si packy o hrnek, ve kterém má čaj, který ale určitě vystydl ještě dříve, než si jej z té konvičky nalil, ale on dělá jako že ne, jako že je horký a určitě v něm má rum, protože se potutelně usmívá a říká mi ty můj bernardýnku a pořád mě láduje těmi fajnými sušenkami se slaninou.
Ale při tom taky šustí novinami, u nichž předstírá, že je čte, aby mohl klidně pít ten rum, aby se pánička nepřišla zeptat, proč tak sám sedí v kuchyni.
A to se mi moc nelíbí, protože novinami mě kdysi kárali jako nějakého vykutáleného ptáčka, když jsem si to chtěla odložit pěkně doma pod postel, a nutili mě, abych chodila jako nějaká zvířecí bestie na malou i velkou stranu za barák. A i když už to teď víceméně vždycky odkládám za barákem, když šustí noviny, pořád jsem ostražitá a mám z nich prostě takový divný pocit. Tak se raději zase rychle vracím do pelíšku, sušenka nesušenka. Stejně by mi už určitě další nedal, pánik jeden, raději rum a noviny než Mezince mňamku ...na zahřátí.
A to počasí je dneska prostě takové na kočku, všichni jsou bez nálady, nikomu se nechce nic dělat, ani pánička si dneska nesedla k práci, leží se mnou v posteli, a kdyby pořád nešermovala rukama nad tím notebookem, docela klidně bych spala a nemyslela na tu zimu kolem.
Ale nespím a dívám se s páničkou na fotky z léta. A taky na videa. A vzpomínáme, jak jsme se měly. No, posuďte sami, neměly jsme se královsky?
Sluníčko pražilo, pánička mě drbala a dělala mi manikúru a pánik se nenalejval rumem, ale chodili jsme na zahrádku na jedno na dvě, dostávala jsem vodu do erární misky, honila se s erárními psy a pak jsem pánikovi usnula na klíně a spala jsem pod širým nebem a ze spaní jsem se usmívala, protože byl vlahý večer plný hvězd a veselého zpěvu.
Ale už je asi docela po sezoně. A ta topná ještě nezačala. A přitom ještě včera bylo tak fajně. Tak nějak je to teď všechno mezi.
Komentáře