III. Tři tisíce zlatých chlupů
Je to k vzteku! Když jsem hledala ženicha, tak ani chloupek! A teď: denně tisíc zlatých vlásků princezny Mezinky a úplně zbůhdarma. Kam se pohnu, tam sypu chlupy – pelichám jako nějaký důchodec.
Pánička už z toho šílí a pořád běhá po baráku se smetáčkem a lopatičkou a také s takovým tím dlouhým klacíkem, co má na konci taková ta chapadélka jako medúza, a v jednom kuse s tím šmudlá po podlaze. A z toho jsem na zbláznění zase já, poněvadž bych si chtěla do toho klacíku kousnout a fajně si ho ožužlat, ale pánička s ním pořád mává a já ho nemůžu chytit. Tak na něj aspoň vrčím. A to se zase nelíbí mojí páničce a huláká na mě: Mezi kušuj!
Tak vysedávám věčně pod postelí, jsem naštvaná sama na sebe, že jsou se mnou takové starosti a že neumím vykoumat, abych línala, jen když je potřeba. A nejraději bych se na všechno tentonc. Jenže kdybych vypustila žlázy, tak to by bylo snad ještě horší.
A přitom není to tak dávno, promenádovala jsem se ve fajných červených kalhotkách, špulila jsem zadeček na všechny strany, šibalsky jsem pomrkávala na hafany a hafani kolem mne kroužili jako mlsní kocouři, jen chvilku nepozornosti a už by nás od sebe snad nikdy neodtrhli.
Jenže to neznáte mojí páničku! Moje pánička to je totiž ras a bystrozrak usurpátorská, hotové strážné komando jako nějaká matka představená a světice z nějaké klášterní kriminálky, má pořád oči na šťopkách a při jakémkoliv náznaku přiblížení k nějakému psímu frajerovi, potáhne za vodítko jako za opratě a smýkne se mnou až se mi nožičky zamotají do uzlíku. Co na tom, že i její princeznička Mezinka by se třeba dala přemluvit a možná i ráda, protože tak by to bylo určitě lepší, z lásky, a co si budeme vykládat, když příroda poručí a Perun spustí, tak to se nedá nic dělat. Jenže moje pánička... To ji teda neznáte – na tu je i ten Perun malý pán. A dokonce ani názorů své princezničky Mezinečky pranic nedbá. To je pořád jen: to víš, že jo, Mezi, jsou to jen takoví vykutálení ptáčci, to určitě, to by ses teda poměla, takové já moc dobře znám, to není nic pro tebe, vyčurat a jdeme domů a nešpul pořád ten zadek, ty jedna provokatérko! Takže ač jsem zadečkem kroutila, stejně jsem zase usušila čumák.
A to všechno jen kvůli těm proklatým zlatým vláskům z mého kožíšku. Kdybych je tenkrát rozsypávala kolem sebe, to by je určitě nějaké psí princátko našlo a celou tlapku nasbíralo a to by pak moje pánička musela svolit. Protože tak jest psáno, že kdo donese tři zlaté vlasy, tomu půl boudy a princezna náležeti bude.
Pánička už z toho šílí a pořád běhá po baráku se smetáčkem a lopatičkou a také s takovým tím dlouhým klacíkem, co má na konci taková ta chapadélka jako medúza, a v jednom kuse s tím šmudlá po podlaze. A z toho jsem na zbláznění zase já, poněvadž bych si chtěla do toho klacíku kousnout a fajně si ho ožužlat, ale pánička s ním pořád mává a já ho nemůžu chytit. Tak na něj aspoň vrčím. A to se zase nelíbí mojí páničce a huláká na mě: Mezi kušuj!
Tak vysedávám věčně pod postelí, jsem naštvaná sama na sebe, že jsou se mnou takové starosti a že neumím vykoumat, abych línala, jen když je potřeba. A nejraději bych se na všechno tentonc. Jenže kdybych vypustila žlázy, tak to by bylo snad ještě horší.
A přitom není to tak dávno, promenádovala jsem se ve fajných červených kalhotkách, špulila jsem zadeček na všechny strany, šibalsky jsem pomrkávala na hafany a hafani kolem mne kroužili jako mlsní kocouři, jen chvilku nepozornosti a už by nás od sebe snad nikdy neodtrhli.Jenže to neznáte mojí páničku! Moje pánička to je totiž ras a bystrozrak usurpátorská, hotové strážné komando jako nějaká matka představená a světice z nějaké klášterní kriminálky, má pořád oči na šťopkách a při jakémkoliv náznaku přiblížení k nějakému psímu frajerovi, potáhne za vodítko jako za opratě a smýkne se mnou až se mi nožičky zamotají do uzlíku. Co na tom, že i její princeznička Mezinka by se třeba dala přemluvit a možná i ráda, protože tak by to bylo určitě lepší, z lásky, a co si budeme vykládat, když příroda poručí a Perun spustí, tak to se nedá nic dělat. Jenže moje pánička... To ji teda neznáte – na tu je i ten Perun malý pán. A dokonce ani názorů své princezničky Mezinečky pranic nedbá. To je pořád jen: to víš, že jo, Mezi, jsou to jen takoví vykutálení ptáčci, to určitě, to by ses teda poměla, takové já moc dobře znám, to není nic pro tebe, vyčurat a jdeme domů a nešpul pořád ten zadek, ty jedna provokatérko! Takže ač jsem zadečkem kroutila, stejně jsem zase usušila čumák.
A to všechno jen kvůli těm proklatým zlatým vláskům z mého kožíšku. Kdybych je tenkrát rozsypávala kolem sebe, to by je určitě nějaké psí princátko našlo a celou tlapku nasbíralo a to by pak moje pánička musela svolit. Protože tak jest psáno, že kdo donese tři zlaté vlasy, tomu půl boudy a princezna náležeti bude.
Komentáře