VII. Internetová senzace hledá svého prvního čtenáře
Jsou věci, které člověka potěší, a jsou věci, které ho nepotěší. A pak existuje také spousta věcí, se kterými si chudák pes neví, co počít. Ale abych přestala filozofovat a přešla rovnou k věci.
Už nějaký ten čas píšu na internet své povídání. A tak mě zajímalo, jestli to vůbec někdo už vzal na vědomí, že píšu. Sednout si nebo lehnout na povel to zvládne skoro i kočka, aportovat umí také kdejaký smeták, ale psát? A psát na internet! A dokonce psát hmatovou metodou všemi osmnácti... Mno, to věru není jen tak! To je prostě, co bych to neřekla, to je prostě internetová senzace!
Jenže mi bylo divné, že mi ještě nikdo nikdy neposlal věnec buřtů nebo alespoň malý párek nebo zkrátka nějaký ten dáreček pro celebritu. Že bych měla jen takové ty lakomé čtenáře? Asi jo, lidé jsou prostě jen lidi, pro korunu si nechají vrtat koleno.
Ale pak mě taky napadlo: mám aspoň ty lakomé čtenáře? Čte mě vůbec někdo, čte mě ještě někdo kromě pánika a páničky? Stále více mně to vrtalo hlavinkou a budilo mě to ze spaní a tak nějak jsem vám úplně ztrácela chuť do dalšího psaní a chodila jsem docela bez nálady a jako duše zbavená a pořád jsem otravovala pánika, ať tam v tom počítači něco zašmudlá, abych jako věděla, kdo všechno mě čte. I pánička se přimlouvala, když mě viděla, jak chodím dočista bez duše, a když pak zjistila, že už si nehraju ani s opicí, navařila pánikovi plnou misku svíčkové omáčky, aby to tam z toho počítače už konečně vyšmudlal, abychom už věděli, kdo mě čte. A tak pánik zašmudlal.
A ráno jsem měla na svém místečku připravenou statistiku přístupů na své webové stránky. Zalistovala jsem v ní a zjistila jsem podivuhodnou věc. Asi jsem objevila svého prvního cizího čtenáře, kterému jsem sama neposlala odkaz na svůj weblog. Ten můj první čtenář našel můj deníček prostřednictvím vyhledávače a pánik říkal, že to byl nějaký úchylák z Brna, a pánička říkala, že to byla nějaká nezkušená zvídavá slečna z Brna, a oba se shodli na tom, že i kdyby to nebyl úchylák z Brna ani nezkušená holka z Brna, tak že to zcela určitě byl nějaký vykutálený ptáček z Brna. Já si ale myslím, že mým prvním čtenářem nebyl žádný vykutálený ptáček, ale že šlo určitě o fajného čtenáře, s kterým mě pojí společné zájmy a s kterým bych si rozuměla.
Těžko to ale rozmotat. Vím jen, že ona osoba v podvečer 24. září zadala do vyhledávače Seznam.cz klíčové slovo "honit" a vzápětí klikla na odkaz, který jí vyhledávač naservíroval přibližně jako třetí v pořadí. V prohlížeči MSIE 7.0 nainstalovaném na systému Win XP naskočilo mé úplně první povídání, ve kterém jsem se chlubila, jak umím na louce fajně honit ptáčky. Potud statistiky, více z nich nevyčtu a prý i kdyby pánička vařila misky svíčkové omáčky od pondělí do neděle, i kdyby pánik v tom počítači šmudlal zase celou noc, statistiky více neprozradí. Jenže já bych se tak ráda dozvěděla, co jsi zač, můj první čtenáři! A proto jsem se rozhodla, že napíšu tuto veřejnou výzvu:
Můj první čtenáři, který jsi mě našel tak, že jsi 24. září zadal do vyhledávače Seznam.cz slovíčko "honit", jestli mě i nadále čteš, ozvi se mi prosím. Chtěla bych se o tobě dozvědět více, chtěla bych vědět, jestli mám pravdu já, pánik nebo pánička. Zatím o tobě vím jen to, že stejně jako já máš zálibu v honění ptáčků a že k internetu ses připojil v Brně. Já sice v Brně nebydlím, ale pro nás internetovou komunitu nehrají vzdálenosti žádnou roli, mohli bychom si o tom, jak jsme na louce honili ptáčky, povídat třeba přes jabber. Prosím ozvi se mi!
P. S.: jestli si ze mě jen střílíš a jsi to ty, Puňťo, tak se mi neozývej. Tebe si najdu sama.
Už nějaký ten čas píšu na internet své povídání. A tak mě zajímalo, jestli to vůbec někdo už vzal na vědomí, že píšu. Sednout si nebo lehnout na povel to zvládne skoro i kočka, aportovat umí také kdejaký smeták, ale psát? A psát na internet! A dokonce psát hmatovou metodou všemi osmnácti... Mno, to věru není jen tak! To je prostě, co bych to neřekla, to je prostě internetová senzace!Jenže mi bylo divné, že mi ještě nikdo nikdy neposlal věnec buřtů nebo alespoň malý párek nebo zkrátka nějaký ten dáreček pro celebritu. Že bych měla jen takové ty lakomé čtenáře? Asi jo, lidé jsou prostě jen lidi, pro korunu si nechají vrtat koleno.
Ale pak mě taky napadlo: mám aspoň ty lakomé čtenáře? Čte mě vůbec někdo, čte mě ještě někdo kromě pánika a páničky? Stále více mně to vrtalo hlavinkou a budilo mě to ze spaní a tak nějak jsem vám úplně ztrácela chuť do dalšího psaní a chodila jsem docela bez nálady a jako duše zbavená a pořád jsem otravovala pánika, ať tam v tom počítači něco zašmudlá, abych jako věděla, kdo všechno mě čte. I pánička se přimlouvala, když mě viděla, jak chodím dočista bez duše, a když pak zjistila, že už si nehraju ani s opicí, navařila pánikovi plnou misku svíčkové omáčky, aby to tam z toho počítače už konečně vyšmudlal, abychom už věděli, kdo mě čte. A tak pánik zašmudlal.
A ráno jsem měla na svém místečku připravenou statistiku přístupů na své webové stránky. Zalistovala jsem v ní a zjistila jsem podivuhodnou věc. Asi jsem objevila svého prvního cizího čtenáře, kterému jsem sama neposlala odkaz na svůj weblog. Ten můj první čtenář našel můj deníček prostřednictvím vyhledávače a pánik říkal, že to byl nějaký úchylák z Brna, a pánička říkala, že to byla nějaká nezkušená zvídavá slečna z Brna, a oba se shodli na tom, že i kdyby to nebyl úchylák z Brna ani nezkušená holka z Brna, tak že to zcela určitě byl nějaký vykutálený ptáček z Brna. Já si ale myslím, že mým prvním čtenářem nebyl žádný vykutálený ptáček, ale že šlo určitě o fajného čtenáře, s kterým mě pojí společné zájmy a s kterým bych si rozuměla.
Těžko to ale rozmotat. Vím jen, že ona osoba v podvečer 24. září zadala do vyhledávače Seznam.cz klíčové slovo "honit" a vzápětí klikla na odkaz, který jí vyhledávač naservíroval přibližně jako třetí v pořadí. V prohlížeči MSIE 7.0 nainstalovaném na systému Win XP naskočilo mé úplně první povídání, ve kterém jsem se chlubila, jak umím na louce fajně honit ptáčky. Potud statistiky, více z nich nevyčtu a prý i kdyby pánička vařila misky svíčkové omáčky od pondělí do neděle, i kdyby pánik v tom počítači šmudlal zase celou noc, statistiky více neprozradí. Jenže já bych se tak ráda dozvěděla, co jsi zač, můj první čtenáři! A proto jsem se rozhodla, že napíšu tuto veřejnou výzvu:
Můj první čtenáři, který jsi mě našel tak, že jsi 24. září zadal do vyhledávače Seznam.cz slovíčko "honit", jestli mě i nadále čteš, ozvi se mi prosím. Chtěla bych se o tobě dozvědět více, chtěla bych vědět, jestli mám pravdu já, pánik nebo pánička. Zatím o tobě vím jen to, že stejně jako já máš zálibu v honění ptáčků a že k internetu ses připojil v Brně. Já sice v Brně nebydlím, ale pro nás internetovou komunitu nehrají vzdálenosti žádnou roli, mohli bychom si o tom, jak jsme na louce honili ptáčky, povídat třeba přes jabber. Prosím ozvi se mi!
P. S.: jestli si ze mě jen střílíš a jsi to ty, Puňťo, tak se mi neozývej. Tebe si najdu sama.
Komentáře